Náš výlet začal naprosto nevinně. Vydali jsme se autobusem do Ochoze u Brna k obecnímu úřadu. Odtud jsme zamířili přímo do blízkého lesa na obyčejnou procházku.
Hned první věc, která nás ale zaskočila, byla podivná osoba s modrými vlasy, zlatavým kompletem a šnekem, kterého nejspíš brala na vycházku. Brzy se dokonce nazvala vesmírem – to už jsme začali tušit, že něco není v pořádku.
Nedlouho poté se stala další nezvyklá věc. Zahlédli jsme dřevorubce, jak v panice uhání kamsi do lesů. Rychle jsme se za ním vydali, aby se mu ještě něco nestalo. Doběhli jsme k němu zrovna ve chvíli, kdy ho lapila dvojice oživlých stromů, kteří se ho chystali zakořenit – proměnit také ve strom. Naštěstí se v lese skrývala i víla Dryáda, která nám poskytnula zašifrované zaklínadlo. Už to vypadalo marně, že dřevorubec bude také navždy stromem, ale nakonec se nám s pomocí Vesmíru (podivína) povedlo zaklínadlo rozluštit. Ze stromů náhle opadali větve a místo nich tu teď stáli tři kamarádi. Mnohokrát nám poděkovali a chtěli jít slavit. Jeden z nich ale nakonec šel s námi.
Abychom se dostali z pohádkového lesa, potřebovali jsme kouzelné mušle. Ty prý měl ve své skrýši zlý pavouk. Když jsme k jeho jeskyni došli, zrovna pletl sítě. Po jednom se každý z nás pokoušel mušle z pavučin získat, ale pavouk nás postupně všechny obelstil a pochytal. Nebyli jsme však jediní, v jeho jeskyni už byla i chycená moucha, kterou se pavouk chystal sníst. Když už všechny naše naděje pohasínali, naši hrdinní instruktoři a vedoucí nás zachránili a my jsme se potichu vytratili zadním vchodem a unikli tak pavoukovi přímo z talíře. Osvobozená moucha nám prozradila další věc, potřebnou pro opuštění pohádkového lesa. V jeskyni zlého černokněžníka nedaleko odtud se skrývají kameny s magickou mocí…
K jeskyni jsme došli, zrovna když černokněžník prováděl temné rituály. Ovládal magii ohně a tak byl každý z nás velmi opatrný v jednání s ním. Nechtěl nám kameny jen tak vydat a tak nám dal dvě zákeřné hádanky. Horko těžko jsme se snažili vypořádat s další nástrahou vyžadující koncentraci, ale štěstěna byla při nás a tak se nám povedlo na odpovědi přijít. Černokněžník nás posílal po malých skupinkách do své jeskyně, kde nám jeho kostlivý strážce kameny předával.
Naše další cesta už směřovala ven z lesa, ale náhle jsme ztratili zrak. Matně jsme tápali ve tmě a okolo nás se to hemžilo duchy. Ti si nás zavedli až do svého obydlí. Kdybychom byli neměli kouzelné kameny a mušle, docela jistě bychom tam všichni zůstali nadobro.
Po našem návratu zpět na cestu už to netrvalo dlouho a konečně jsme z lesa vyšli. Zrovna u malebné hospůdky, kde jsme si každý dali po velkém výkonu kofolu.
A tak končí náš výlet, zlo prohrává a dobro žije …