Náš výlet začal naprosto nevinně. Vydali jsme se autobusem do Ochoze u Brna k obecnímu úřadu. Odtud jsme zamířili přímo do blízkého lesa na obyčejnou procházku.
Hned první věc, která nás ale zaskočila, byla podivná osoba s modrými vlasy, zlatavým kompletem a šnekem, kterého nejspíš brala na vycházku. Brzy se dokonce nazvala vesmírem – to už jsme začali tušit, že něco není v pořádku.
Nedlouho poté se stala další nezvyklá věc. Zahlédli jsme dřevorubce, jak v panice uhání kamsi do lesů. Rychle jsme se za ním vydali, aby se mu ještě něco nestalo. Doběhli jsme k němu zrovna ve chvíli, kdy ho lapila dvojice oživlých stromů, kteří se ho chystali zakořenit – proměnit také ve strom. Naštěstí se v lese skrývala i víla Dryáda, která nám poskytnula zašifrované zaklínadlo. Už to vypadalo marně, že dřevorubec bude také navždy stromem, ale nakonec se nám s pomocí Vesmíru (podivína) povedlo zaklínadlo rozluštit. Ze stromů náhle opadali větve a místo nich tu teď stáli tři kamarádi. Mnohokrát nám poděkovali a chtěli jít slavit. Jeden z nich ale nakonec šel s námi.
Abychom se dostali z pohádkového lesa, potřebovali jsme kouzelné mušle. Ty prý měl ve své skrýši zlý pavouk. Když jsme k jeho jeskyni došli, zrovna pletl sítě. Po jednom se každý z nás pokoušel mušle z pavučin získat, ale pavouk nás postupně všechny obelstil a pochytal. Nebyli jsme však jediní, v jeho jeskyni už byla i chycená moucha, kterou se pavouk chystal sníst. Když už všechny naše naděje pohasínali, naši hrdinní instruktoři a vedoucí nás zachránili a my jsme se potichu vytratili zadním vchodem a unikli tak pavoukovi přímo z talíře. Osvobozená moucha nám prozradila další věc, potřebnou pro opuštění pohádkového lesa. V jeskyni zlého černokněžníka nedaleko odtud se skrývají kameny s magickou mocí…
K jeskyni jsme došli, zrovna když černokněžník prováděl temné rituály. Ovládal magii ohně a tak byl každý z nás velmi opatrný v jednání s ním. Nechtěl nám kameny jen tak vydat a tak nám dal dvě zákeřné hádanky. Horko těžko jsme se snažili vypořádat s další nástrahou vyžadující koncentraci, ale štěstěna byla při nás a tak se nám povedlo na odpovědi přijít. Černokněžník nás posílal po malých skupinkách do své jeskyně, kde nám jeho kostlivý strážce kameny předával.
Naše další cesta už směřovala ven z lesa, ale náhle jsme ztratili zrak. Matně jsme tápali ve tmě a okolo nás se to hemžilo duchy. Ti si nás zavedli až do svého obydlí. Kdybychom byli neměli kouzelné kameny a mušle, docela jistě bychom tam všichni zůstali nadobro.
Po našem návratu zpět na cestu už to netrvalo dlouho a konečně jsme z lesa vyšli. Zrovna u malebné hospůdky, kde jsme si každý dali po velkém výkonu kofolu.
A tak končí náš výlet, zlo prohrává a dobro žije …

Tradiční a zahajovací výlet brodění říčky Libochůvky,nám letos trošku překazil ranní déšť. Ale i přes nepřízeň počasí se sešli stateční a neohrožení turisti. Cestou vlakem déšť ustal a my měli před sebou příjemný den.
Jistě,jak už název vypovídá, nás čekalo několik brodů. Všichni jsme se snažili jak jsme mohli abychom přešli suchou nohou, ale ani nakremované boty nepomohly. Každý si odnesl nějaké množství Libochůvky domů :-).
Buřty jsme kvůli mokrému dřevu neopékali ale i tak jsme si to užili. A opět jako každý rok, jsme pokořili říčku Libochůvku.

To,že je Čachnov ohrožen bandou nebezpečných lupičů,jsme se dozvěděli už v Brně.Proto jsme se ve čtvrtek 5.4.2012 dopoledne sešli na brněnském hlavním nádraží s jediným cílem-uchránit Čachnov a spolu s ním i jeho obyvatele,jež zde žili ve strachu z nemilosrdných zlodějů.
Odvaha nám nechyběla,zato fyzická zdatnost nebyla nejlepší.Proto jsme se vrhli do náročného tréninku.Hodinu po hodině se z nás stávali vytrvalí bojovníci,jež měli v malíčku jak plížení ve dne v noci,tak i jiné útočné a obranné manévry.Nezapomněli jsme ani na maskování-kukly,které nás držely před zloději v anonymitě.
Přesto nás lupiči dokázali překvapit.
V pátek ráno vtrhli do Čachnova a ukradli cenné perly.Bohužel jsme nezvládli včas zareagovat a šperk i s nepravým majitelem byli fuč.To si ale náš bojovný tým nechtěl nechat líbit,a tak jsme se vydali po stopách,jež nepozorný zloděj zanechal,na cestu s cílem získat zpět to, co nám patří.Do všeho se připletla anonymní osoba,která nám sdělila bojovnou taktiku,jež zabírá na lupiče.Následující dny jsme ji poctivě cvičili a připravovali,abychom už tentokráte nemohli být ničím překvapeni.
Týden už se pomalu chýlil ke konci a my stále nevěděli,kdo má na svědomí "Čachnovské řádění".Proto jsme se v neděli rozhodli k poslednímu kroku,který by nám mohl pomoci.Kluci si vyráběli zbraně a holky vytvářely falešné diamanty,které by snad mohli zloděje přilákat.
Čas nám utíkal,a proto už jsme v pondělí museli chtě nechtě do terénu,pátrat po zlodějích na vlastní pěst.Využili jsme přitom bojovou taktiku,kterou nám doporučil anonym.Ani to nakonec bohužel nevedlo ke kýženému výsledku.
Štěstí se na nás usmálo až v pondělí v poledne,kdy jsme zpozorovali zloděje,jak se plíží k našim falešným diamantům.Díky rychlé reakci našich fyzicky zdatných bojovníků jsme zvládli zloděje polapit,zneškodnit a získat od nich zpět naše perly.
Doufejme tedy,že v Čachnově bude už jen klid a pohoda a že si zase na dlouhou chvíli od těchto pobudů, a jim podobných,odpočneme.

Poslední březnový den jsme se vydali - jako každý rok - odehnat zimu a přivítat jaro. Po prvotních obtížích s dopravou se nám konečně podařilo dostat se do Bílovic. Za hlasitého odříkávání (skoro jsme překřičeli i projíždějící vlak) lidových říkadel jsme podél řeky došli až k mostu, kde jsme utopili na schůzkách vyrobené Moreny. Pokračovali jsme dál kolem myslivny lišky Bystroušky k Janáčkově studánce. Tu jsme vyčistili a také jsme si zde připomněli, proč se vlastně studánky čiští a jak se jaro vítalo dříve. Z Těsnohlídkova údolí jsme se několika pauzami na hry a občerstvení dostali na Hády a odtud MHD zpět na Lesnou. Přes občasné přeháňky věříme, že se nám letos opět povedlo zimu zahnat:).

Mezi Adamovem a Křtinami, konkrétně kolem Josefova údolí, se poslední dobou začali vyskytovat loupežníci. Tito loupežníci okrádali nevinné lidi. Hledala se skupina lidí kteří by zjistili, kde se ukrývají. Volba padla na nás.
V sobotu dopoledne jsme se shromáždili na Staré osadě. Autobusem jsme se dostali do Křtin. Vydali jsme se po modré stezce. První část cesty byla přes louky a pole. Zde jsme se ještě cítili bezpečně. Jenomže pak cesta zahnula do lesa. Od té doby jsme byli v neustálým nebezpečí za každým stromem mohl číhat loupežník. Po cestě jsme hledali místa, kde by se mohli schovávat, jako například jeskyně. Dorazili jsme až k Býčí skále ale loupežníci nikde nebyli. Tak jsme se posilnili obědem a šli dál. Došli jsme k staré Františkovi huti, po důkladném prozkoumání se našla zpráva. Jenomže byla psaná v podivném jazyku ale naši nejlepší myslitelé z naší výpravy ji přeložili. V zprávě bylo napsáno, že se tábor loupežníku nachází nedaleko. Prohlídli jsme okolí. V blízkém lese se nacházeli loupežníci. Měli plno zlatých kuliček rozházených po lese. Měli dobré zbraně tak jsme na ně nemohli zaútočit. Ale poblíž byl obchodník, který za deset kuliček prodal zbraň, která může loupežníka zničit. Při sbírání zlatých kuliček na nás loupežníci útočili. Boj se obrátil v náš prospěch a ještě se nám podařilo získat mapu všech sídel loupežníků. Opatrně jsme se dostali ven z lesa. S mapou jsme bezpečně dostali do Brna, kde ji předáme strážcům.

Jak už to tak ke konci zimy bývá, nadešel čas jarních prázdnin. A protože týdenní volno je barbarské trávit v útrobách města, rozhodli jsme se je náležitě využít a prožít ve společnosti jiného oddílu z naší skupiny, se Stopaři. Letošní téma bylo Harry Potter, a tudíž jsme se 3.2 v pátek BRZY ráno dostavili v kouzelnickém na nástupiště 9 a 3/4 a nasedli na expres přímo do Bradavic (do Zlaté Koruny). Čím jsme se nacházeli blíž k Bradavicím, tím nižší údaj ukazoval teploměr. I přesto byl příjezd a ubytování uspěšné a Moudrý klobouk rozdělil studenty do jednotlivých kolejí (Zmijozel-Mrkef, Verča, Davča, Šimon; Nebelvír-Janča,Ota, Adélka, Barča; Havraspár-Hasič, Betty,Janča N., Alex, Adélka č.2 a Mrzimor-Kabu, Klárka, Adámek, Míša). Následující dny byly ve znamení intenzivního kouzlení (učení se kouzel nazpaměť, aplikování kouzel...), navštěvování magických míst v okolí (Český Krumlov alias Prasinky, zámek v Hluboké nad Vltavou, zřícenina hradu Dívčí kámen), setkávání se s podivnými tvory (Trojhlavý pes, Bazilišek), soupeření s ostatními kolejemi a hlavně pokusem o nezmrznutí cestou na záchod. Také jsme využívali filmové produkce k nahlédnutí do kroniky života Harryho Pottera a jeho kamarádů ze školy čar a kouzel. Bohužel část kouzelníků s námi pobyla jen 3 dny, a poté se kvůli naléhavým okolnostem (návštěvy babiček...) vrátila do Brna. A v pátek 10.2. ráno už nás to čekalo všechny a vydali jsme se domů k našim maminkám a tatínkům s tím, že budeme pečlivě cvičit kouzlení, lektvary, přeměňování a podobně, aby nás příští rok přijali do druhého ročníku studia čar a kouzel.