Dopoledne jsme se dopravili až na okraj pověstného Scherwoodského hvozdu. účelem této výpravy bylo vybrat z našeho středu toho nejlepšího zbojníka pomocí různých disciplín: např. střelba z luku, či vrh kamene pomocí praku. Mezi všemi účastníky panovala sportovní nálada, která je doháněla ještě k lepším výsledkům. Po střelbě z luku následoval náročný pochod okolo zbojnické ohrady plné divokých prasat. Na konci cesty a po dlouhé úvaze se všichni rozhodčí shodli. Že každý z přítomných účastníků v něčem vyniká nad ostatními, a proto nakonec nejlepšího zbojníka nezvolili.

V sobotu na Brněnském kluzišti za Lužánkami se konalo krasobruslení mužů,žen,sportovních a tanečních dvojic.Konkurence byla ze začátku docela malá,ale postupem času se objevovalo čím dám tím více krasobruslařů a krasobruslařek.Počasí nám přálo obloha byla úplně vymetená a sluníčko krásně hřálo.Po dvou a půl hodinovém bruslení na ledě se naši sportovci(Kabu,Janča,Míša,Simča,Luňák,Verča,Barča,Ficky,Tatris,Mirda,Soumi,Luci a Monča)probojovali do finále ,které se bude konat za rok na stejném místě.Děkujeme všem za účast a doufáme,že příjdete naše sportovce za rok pořádně podpořit.

Ráno jsme se vydali ze Soběšic do lesa k ptačímu stromu, kde jsme zde nechali něco na zub pro naše lesní přátele, poté jsme si stoupli do kruhu a poslali svíčku přátelství, u které si každý něco přál. Po této krásně strávené chvíli jsme šli dál ke dvěma krmítkům a nechali jsme zde ještě nějaký chléb a pro velmi zmlsané obyvatele lesa i kaštany. Ke konci dopoledne jsme se vrátili do klubovny na oběd.
Hned po obědě přišla na řadu oblíbená hra městečko Palermo, která byla posléze vystřídána hraním scének s vánoční tématikou, poslouchali jsme hudbu kapely, která nám hrála koledy, oživili jsme si staré i nové Vánoční zvyky a hráli jsme všelijaké hry. Nakonec přišlo všemi očekávané rozdávání a hlavně rozbalování Vánočních dárků doprovázené všudypřítomným cukrovím a čajem. Úplným koncem této akce bylo promítání prezentace z fotek z let 2001-2011. Následně jsme se již vydali na cestu domů.

Naši Neandrtálskou osadu přepadlo v noci několik mamutů, všechny příbytky srovnali se zemí a vzali, potažmo snědli, všechno jídlo.
Byli jsme proto vybráni, abychom co nejrychleji našli nějaké to jídlo, jinak by naše tlupa byla odsouzena k zániku.
Vydali jsme se tedy do nedaleké jeskyně, kde mělo být údajně mnoho zásob. I když jsme tuto jeskyně celou prozkoumali, nalezli jsme jen pár zbytků masa.
Vypočítali jsme, že tolik masa vystačí jen polovině tlupy, a že tedy budeme muset rozhodnout, která polovina přežije a která bude odsouzena k zániku.
Rozdělili jsme se tedy na dvě poloviny a utkali se v souboji na život a na smrt. Byl to napínavý boj. Vítěz však mohl být jen jeden. Po ukončení boje obdrželi vítězové svoji odměnu, a poražení se museli spokojit s tím, že pouze čekají na smrt.

Naštěstí byli vítězové tak hrdinští a nabídli poraženým, že jim pomůžou najít další maso, aby i oni mohli žít. Po krátké poradě nás napadlo, že bychom mohli najít ty mamuty, co nás v noci přepadli. Byl to nelehký úkol, ale nakonec jsme mamuty našli a sebrali jim jídlo, jěž nám v noci vzali.

Konečně jsme všichni měli tu jistotu, že neumřeme hlady. V cestě nám však stál ještě jeden úkol, a to, najít cestu zpět. Byli jsme zcela dezorientovaní, museli jsme proto najít nějaké vyvýšené místo, aby jsme se na okolí koukli z ptačí perspektivy a nalezli tak cestu, kterou máme dále pokračovat.
To se nám povedlo, a tak jsme šťastně dorazili zpět do naší osady, kde sme byli přivítáni ženami a dětmi, jež zůstali v osadě.

Jako zásobovací tým jsme vyrazili z nádraží na raketovou stanici, odkud už jsme pěkně letěli na základnu výzkumného a vědeckého týmu, který zkoumal nově objevenou planetu.
Po příletu jsme si nebyli absolutně jisti podmínkami na planetě a tak jsme raději použili dýchací masky a postupovali jsme opatrně. K základně jsme museli jít pěšky ještě nějakou dobu, po neznámém povrchu. Nakonec jsme šťastně dorazili, jenže základna byla nejspíš přepadena. Z vědců tu zbyly jen nějaké hnáty a noha. Naštěstí tu byl i rozbitý počítač, který hlásil zakódovanou zprávu. Nám se ji ale povedlo rozluštit a zjistili jsme, že počítači chybí CD, bez kterého se více nedozvíme. Proto jsme jej museli najít. Ovšem první na řadě byla výroba vlajky na uctění památky vědců. Vlajka byla zapíchnuta před základnu a planetě jsme dali název Wolker Planet. Poté už ale nebylo času nazbyt.

CD se skrývalo v podzemním komplexu pod základnou, kde jej však střežil důmyslný bezpečnostní systém. Lasery, které CD hlídali, byly velkou překážkou, ale nakonec jsme si s nimi poradili a CD získali. Vložili jsme jej do počítače a konečně se nám dostala další stopa. V počítači byla zaznamenána poslední výprava vědců k mimozemskému monumentu, zvanému Lerakštejn. Šli jsme tedy na kutě, protože venku už byla tma jak v pytli. Všechno se zdálo být v pořádku, když v tom jsme se všichni probudili, když za oknem základny řádil podivný tvor, nejspíš mimozemšťan. Dovnitř ale nešel, takže jsme klidně dospali do rána.
Další den jsme vyrazili na Karlštejn, tedy Lerakštejn. Po dlouhé cestě jsme již byli u cíle, když nás přepadnul mimozemšťan. Ten, který v noci klepal na naše okna a dveře. Nejstatečnější z vedoucích se jej pokusili zastavit, ale mimozemšťan je proměnil v zombie. S sebou jsme měli pro tyto situace MGSD 300 - tedy mezigalaktické super dělo. Jenže nám chyběli baterie, které zombie a mimozemšťan hlídali. Povedlo se nám je nakonec získat, vedoucí vyléčit a mimozemšťana zajmout. Zavedli jsme jej na základnu, kde měl proběhnout výslech. Počítač ale neznal mimozemskou řeč a nedokázal tak překládat. Museli jsme proto vytvořit z šifer jednoduchý čip, díky kterému si počítač dokázal nové jazyky vytvořit. Mimozemšťan nám ale nechtěl nic říct, jen nám vyhrožoval. Tak jsme ho zavřeli do karantény, aby si to ještě rozmyslel. Po náročném dni jsme opět unavení ulehly do postelí, tentokrát klidní, protože mimozemšťan byl zavřený.
Ráno, hned po probuzení, ale přišla jedna velmi znepokojivá informace. Mimozemšťan prchnul! Zůstal po něm jen podivný a smradlavý sliz. Když jsme jej dali na analýzu počítači, zjistil, že se mimozemšťan unikl do vesmírné pustiny. Neváhali jsme proto a do pustiny vyrazili. Těsně před cílem jsme si radši vytvořili alobalové čepky, aby nám mimozemšťan nemohl číst myšlenky. Tajně jsme se připlížili a ukradli mimozemšťanovi jeho vejce. Pak jsme se dali na zběsilý útěk, protože mimozemšťan chvíli po našem odchodu mocně zařval, až se třásli ty záhadné mimozemské stromy. Nakonec jsme mu utekli. Tedy alespoň jsme si to mysleli. Dorazili jsme na základnu a vejce dali do karantény a sami jsme šli hrát to, co je po celém vesmíru vylášeno jako jedna z nejlepších her vůbec - SpaceBall. SpaceBall je hra velmi podobná softbalu, jen mety jsou z papundeklu, pálka ze speciálně upraveného prkna a balón je pečlivě vybraný z kvalitní sady dětského kriketu. Poté jsme si ještě zahráli před odletem pár her a šli jsme spát.
Jenže co se nestalo. Někdy okolo jedné hodiny nás probudilo bouchání do oken, dveří a vůbec všeho. Venku byly zombie vědci a mimozemšťan. Přišli si pro vejce! Rychle jsme museli vstát a zakročit. Našim úkolem bylo jít do komplexů za základnou a potmě se plížit okolo zombií a mimozemšťana. Museli jsme zapnout silový štít - to byla jediná možnost, jak útok odvrátit. Mnoho z nás bylo nakaženo od zombií, ale naštěstí jsme měli medicínu. Né moc dobrou, ale zato účinnou. Po úspěšném rozsvícení všech šesti generátorů se silový štít zapnul a zombie s mimozemšťanem zmizeli. Šli jsme tedy dospat a ráno jsme rychle vyrazili k raketě, abychom mohli odletět s vejcem zpět na zem.
V současné době se vejce stále zkoumá. Na jeho výzkumu se podílí největší světový vědci. Je více než pravděpodobné, že o Wolker Planet neslyšíme naposledy ...

Tak a je to tady!!! Začínáme poslední akcí, kterou byly Podzimní prázdniny a jejích vedoucím byl BAGY. Kdy, kde, jak a co se událo, jak to probíhalo, co jsme viděli, kolik jsme toho nachodili, kde všude jsme byli, co jsme hráli a hlavně, jak to všechno dopadlo se zde již brzy určitě od samotného Bagyho dozvíme!!!...těště se, bude to stát za to!!!...:-)